Panama

Měsíc ve vyprahlé Panamě

CESTOVÁNÍ

10/29/2023

31 dní | 1200 km

Už nějakou dobu jsem přemýšlel nad šíleností, která by zastavila mou stereotypní kaši všedního života. No a události vedly k tomu, že jsem v prosinci 2022 se svojí kamarádkou z Německa, koupil letenky do Panamy.

výprava za oceán s příručním zavazadlem...

Na Opodo jsme sehnali zpáteční letenky za 8000 Kč s odletem z Berlína a jedním přestupem v Amsterdamu, ale s pouze s příručním zavazadlem, což se z počátku nezdál být takový problém...

Super! První kroky k uskutečnění této cesty byly jisté. Střední Ameriku jsem volil proto, že je tam spousta míst, která svým geologickým profilem v Evropě nenajdeme, 30° C skoro celý rok a španělsky mluvící společnost lidí, kteří se nikam neženou.

Rád jsem se podíval do tak odlišné země. Nejenom zvědavost, ale i ta představa v takovém podnebí jednou zůstat déle než pár měsíců mě velice lákala. Stačí koupit pozemek za pár drobných, pak se člověk stává rezidentem a může v zemi zůstat 6 měsíců. Poté ji stačí na 24 hodin opustit a 6 měsíců běží znova. Další super věc je naprostá svoboda v tom, jak s ním bude majitel po zakoupení s pozemkem dál nakládat...

V následujících větách se pokusím vypsat příběhy z lokalit, co ve mě zanechaly nejsilnější vzpomínky. Není možné popsat všechny emoce, situace a zážitky, které se na nás v hojném počtu valily každým krokem v tak odlišném světě.

PŘÍPRAVY ZAPOČALY..

Podařilo se mi nacpat 17 kg základních věcí do batohu téměř rozměrů příručního zavazadla (jen o 3 cm většího), než udává společnost KLM (55 x 25 x 35) a jedné ledvinky (40 x 30 x 15). Komplet zavazadla by neměla překročit váhu 12 kg, neměla by obsahovat nebezpečné předměty (např. nužky na nechty), kartuše....aj. Bude to problém?

Tím začala dobrodružství a odhodlání tvářit se při kontrolách na letištích přesvědčivě a důvěryhodně. (Btw. nebyl s tím za celou dobu jediný problém). Zde je seznam věcí, které jsem sbalil a co šlo nacpal do vakuového pytle. 4x tričko, 4x spodní prádlo, koupelna, vařič, 1l nádoba na vaření, stan, spacák, nafukovací karimatka, pončo, čelovka, filtr na vodu, kompletní kabely, baterie a foto vybavení s 2 objektivy, laptop 13", všechny papíry, plány a mapy. Nesmím opomenout horolezecké sandály s ustřiženým páskem, co býval přes patu. Už doma jsem věděl, že bude v džungli během dešťové sezony docela legrace. Trochu mě děsila i teplota od 3000 metrů nad mořem, která se k ránu dotýkala bodu mrazu.

Bylo na čase poznávat Panamu od obrazovky počítače a vysávat potřebné informace z internetu jako už dlouho ne. Termín se blížil a pomalu mi docházelo, že z toho už nevycouvám. Začal jsem řešit technickou stránku věci. Kde budeme, co tam budeme, jak dlouho to bude a co od toho oba očekáváme. Učit se španělsky, zjistit jak to všechno "všední", co tu máme na dosah, funguje v části světa jakým Střední Amerika je. Našli jsme si každý pár lokalit, které stály za shlédnutí, a já se pokusil vytvořit smysluplný roadtrip, kde budeme předem tušit alespoň základní věci, jako kde spát, jak se tam dostat, co pít a jíst. Celý plán jsem měl uložený na 4 místech, vytisknutý a přizpůsobený tak, aby fungoval offline.

CESTA ZAČALA 26.3.23

Aby to nešlo tak lehce, byla v Německu na den našeho startu vyhlášena celostátní stávka dopravy, postihující i některé lety. 48 hodin před startem jsme z aerolinek nedostali, zda letadlo z Berlína odletí nebo ne. Podle nich to bylo 50/50. Tak jsme nelenili a pro jistotu vyrazili Flixbusem z Drážďan do Amsterdamu a nasedli na letadlo přímo do Panamy. Let trval kolem 11 hodin. Bez větších problémů a s pomocí aplikace UBER jsme za pár okamžiků od opuštění letiště byli v panamském hotelu, kde jsme měli 2 dny na aklimatizaci a zařízení fungujících SIM karet.

VALLE DE ANTON

Po 48 hodinách v rušné betonové džungli jsme seděli v chicken busu směrem do hor oblasti Valle de Anton. Se zastávkou na jednu noc u moře, vybaveni SIM kartami a polofungujícím internetem připraveni na cokoliv. Krásné místo obklopené strmými kopci pokrytými džunglemi a neprostupnou přírodou mi nahánělo mraz po zádech. Je to lokalita, kterou nelze vynechat, pokud se chystáte do Panamy. Najdete zde velice dobrou infrastrukturu pro turismus, od malých obchůdků se suvenýry až po informační centra nabízející zážitkové výlety, hostely, kempy a obchody se vším, co člověk potřebuje. Jelikož je tato lokalita ve výšce nad 600 m, panuje zde celoročně příjemná teplota podobná evropskému létu a neustále proudící orkán z obou oceánů. Strávili jsme zde 6 dní, během kterých jsme se vážně nenudili.

VODOPÁDY EL CHORILLITO - SANTA FÉ

Z hor Valle de Anton jsme vyrazili přes Penonomé do Santiaga, kde jsme v hostelu strávili jednu noc, abychom se připravili na několik dní v přírodě. Z Santiaga jsme v pět hodin ráno vyrazili bývalým školním autobusem z USA po garážovém tuning "co dům dal", směrem do Santa Fé. Cascada El Chorillito je nádherný třístupňový vodopád s dechberoucími výhledy. To ovšem neplatí v případě, že místo navštívíte na konci suché sezóny, která se letos vskutku vydařila, a deště se klasicky zpozdily.

Když jsme opustili vesnici, bylo nám jasné, že těch 16 km nebude jen tak. Asfalt brzy vystřídal měkký prach, všudypřítomný kouř z vypalování a země bez vody. Cestou jsme se svezli s místními na korbě pickupu, viděli místa, kde se zastavil čas, a přehodnotili, kde jsou naše hranice. Problém s vodou jsme nakonec vyřešili tričkem a několika kilogramy na zemi spadaného manga, které bylo překvapivě šťavnaté. Po celodenním úmoru jsme zalepeni vrstvou manga a prachu dorazili na vrchol, kde se nám naskytly krásné panoramata. Decentní vodopád El Chorillito s partou místních a zázračným kokosovým alkoholem byla příjemnou odměnou. V neutuchajícím větru nebylo možné rozdělat oheň, takže jsme rozbalili kemp, snědli nějaké to mango a upadli do bezvědomí. Druhý den jsme se vraceli a čekal nás dlouhý přejezd.

SANTA CATALINA - SURFAŘSKÝ RÁJ

Dalším bodem na mapě byla vyhlášená panamská pláž na jihu Panamy, Santa Catalina. Oblíbený spot pro surfery a hippie komunity. Malá vesnička na konci světa, kam jsme se trmáceli 3 hodiny nacpaným autobusem. Stálo to za to. Vlny se krásně lámaly přes útes na okraji pláže a přes 1 km dlouhou písčitou plochu se valila plynulá a pomalá vlna. Půjčili jsme si prkna (10-15 $ na kus za den). Po několika lehkých utonutích jsem úspěšně načasoval postavení a zažil ten těžko popsatelný pocit doprovázený litry adrenalinu. Surfování a nádherné západy slunce jsme si užívali několik dní. Sehnali jsme místo na postavení stanu 4$ /den se sprchou asi 150m od pláže.

BAJO BOQUETE - NEJVYŠŠÍ HORA VULKÁN BARÚ

Další významnou lokalitou bylo malé město na úpatí nejvyšších hor Panamy, Bajo Boquete. Nejenom, že se jedná o skvělý výchozí bod na okolní túry, ale panuje zde klid a pohoda, podpořená turismem. První v plánu byl hike do džungle za "Ztracenými vodopády". Je to vcelku udržovaný okruh rozmanitou džunglí, bahnitými stezkami a třemi nádhernými vodopády. V této nadmořské výšce problém s vodou nebyl, a tak byla příroda plná života a vzduch nasycený známou vlhkostí zemí blízko rovníku.Další den jsme se pokusili vysápat na kopec s nadmořskou výškou srovnatelnou se Sněžkou. Žádná legrace v tomto terénu.

Tuto lokalitu jsme navštívili především kvůli zdolání nejvyššího vrcholu Panamy - Volcan Barú. S nadmořskou výškou necelých 3500 m to už byl pěkný kus cesty. Celkově jsme nachodili přes 40 km, stoupli více než 2 km a sesli 2,5 km. Jelikož jsme chtěli být nahoře při východu slunce, museli jsme odstartovat v 8 hodin večer, abychom v 5:50 stáli na vrcholu.

Bez povolení, registrace a zaplacení turistických poplatků jsme se po 9. hodině večerní proplížili pod závorami u vstupu na hlavní stezku plnou klouzavýchkamínků. Opatrně jsme přešli rizikový úsek a vydali se vstříc vrcholu. Vše klaplo. Počasí, plán, síly stačily, nohy přežily... nic jsme nepodcenili, a zaslouženě jsme si ty momenty na nejvyšším kopci Panamy užili.

S pocitem, že to hlavní máme v Panamě za sebou jsme se vydali na odpočinek do Karibského ráje Bocal de Toro.