Kostarika

27 DNÍ | PŘES 1400 km | ZTRACENÁ PENĚŽENKA | NÁDHERNÁ A NEKONEČNÁ DŽUNGLE

Nekonečně zelená země...

Kostariku jsme měli rozdělenou na dvě části. První byla po překročení PA-CR hranic na přechodu Sixaola. Za pár dní jsme projeli západní karibskou část až po Limón. Poté jsme přes hlavní město San José pokračovali přes Liberia do Nikaragui. 

Druhá část pak začala na malém hraničním přechodu NI-CR Los Chiles. Po ztrátě peněžěnky s kartami v autobuse jedoucím od hranic, jsme stopli auto do La Fortuna. Dál na nás čekaly nádherné kopce Monteverde, opravdový deštný prales a nedotčená džungle. Zajezdili jsme na plážích okolí Montezuma, Santa Teresa, nebo Quepos. Poslední destinací bylo městečko Rivas, které je skvělým výchozím bodem pro hiky na nejvyšší hory Kostariky.

Kostarika je takový větší Adršpach. Místní pochopili, že když budou milý a nápomocní, mohou využít turismus jako skvělý přínos financí. Takže je na internetu mnoho informací o tom, co dělat v Kostarice a miliony nabídek zážitkových tripů s průvodci.

1. ČÁST KOSTARIKY

PUERTO VIEJO - SAN JOSÉ - LIBERIA - NICARAGUA

Když jsme opustili karibský ráj panamy Bocal del Toro, čekalo nas první překročení hranic. Panama - Kostarika. Bylo to blízko, asi hodinu chicken busem na dobře frekventovaném úseku. Hraniční přechod Sixaola. Nezapomeňte zaplatit výstupní a vstupní poplatky, ušetříte si tak opakované stání v nekonečných řadách! Zhruba 2h jízdy od hranic jsme se ocitli v tradiční Krabiské vesničce Puerto Viejo. 

Puerto Viejo de Talamanca je oblíbenou turistickou destinací. V komunitě surfařů je známé pro nejlepší vlny v Kostarice. Nelenili jsme a po zapůčení skútru projeli několik nejhezčích pláží, jako je Playa Chiquita, Playa Negra, La coco a Punta Uva, což jsou některé z nejpozoruhodnějších pláží Kostariky, které lze nalézt mezi tímto městečkem a vesnicí Manzanillo, kde jsme celý den šnorchlovali na útesu. 

Dýchla na nás pohoda Kostariky. Atmosféra tady byla skvělá. Poprvé jsme se zde setkali s cenami potravin a služeb. Tehdy jsme pochopili jméno Costa-Rica - "stojí hodně", což by 5$ za 125g másla, opravdu odpovídalo. Po několika dnech jsme opustili tento karibksý ráj a vydali se přes Limón do San José. Další den dlouhým spojem do Liberia, odkud jsme druhý den v 4 ráno nastupovali do autobusu na hranice s Nikaragui.

2. ČÁST

LA FORTUNA - MONTEVERDE - MONTEZUMA - QUEPOS - UVITA - RIVAS - SAN JOSÉ

Druhá část začala na hranicích NI - CR v Los Chilles. Když jsme dojeli taxíkem z nedaleké vesničky, ochotně se nás pan zeptal, zda plánujeme překročit hranice legálně, či ne. Podle toho nás navedl a za chvíli jsme seděli v autobuse směrem do Quesada. Zde mi z ledvinky vypadla pěněženka se všemi kartami, tak nám ta Kostarika moc dobře nezačala. Naštěstí to až takový problém nebyl a po zmražení karet a převedení deigitálních peněz na účet spolecestující bylo po problému. 

Dál jsme vyrazili přes jezero Arenal, projeli hory Tilaránu a přes Santa Elena jsme dojeli do oblasti Monteverde. Santa Elena je skvělý výchozí bod pro výlety po oklních horách. Jsou zde značené, placené i neoficální treky skrze divokou džungli a deštně pralesy. Kdo se nebojí, uvidí zde toho hodně.

Monteverde opuštíme zhruba po týdnu a přes Puntarenas se trajektem vydáváme na jižní část poostrova Nicoya Peninsula. Navštívíme oblasti jako Montezuma, Santa Teresa, či Cabuya, kde jsme skvěle zaserfovali. Po několika dnech se stejnou cestu vydáváme po západním pobřeží přes město Jacó, Quepos, Uvita dál po pobřeží Tichého oceánu. 

Poslední lokalitou, kterou jsme navštívili bylo horské městečko Rivas, nedaleko San Isidro de General, které je skvělým výchozím bodem pro treky po okolních horách národního parku Chirropó. Měli jsme v plánu nejvyšší horu Chirropó (3,6 m.n.m.), bylo ale nutné se registrovat půl roku předem, a tak trochu to zase zavánělo nehezkým byznysem, tak jsme to pro tentokrát neřešili. Místo toho jsme navštívili nádherné místa plná nespoutaného života přírody a překrásné silné vodopády s azurovou vodou z hor. 

Poslední čast plánu byl přejezd hor, kdy se v autobuse dostanete nad tři kilometry nad hladinou moře. Vzduch tedy pěkně řídne a teplota rapidně klesá! S tím orkánem a mlhou to byla cesta opravdu výživná. Dojeli jsme do San José a druhý den letěli do Panama City.

LA FORTUNA - VULKÁN ARENAL

Druhá část začala na hranicích NI - CR v Los Chilles. Když jsme dojeli taxíkem z nedaleké vesničky, ochotně se nás pan zeptal, zda plánujeme překročit hranice legálně, či ne. Přes hranice totiž vedly dvě cesty. Podle toho nás navedl a legálně (teda až po tom, co nás donutili sníst všechno ovoce - není povoleno převážet) jsme hranice překročili bez problému. Za chvíli jsme seděli v autobuse směrem do Quesada. Zde mi z ledvinky vypadla pěněženka se všemi kartami, tak nám ta Kostarika moc dobře nezačala. Naštěstí to až takový problém nebyl a po zmražení karet a převedení digitálních peněz na účet spolecestující bylo po problému. Nebýt Chloé, tak bych tam asi zústal! 

La Fortuna je velice známé místo, kde vládne turismus. Takže tam najdete spoustu možností na ubytování na airbnb a spoustu agentur nabízejících zážitky po okolí. Nahoru na Arenal byl vstup zakázán, protože nedávno vybuchl a povrch nebyl stabilní, takže nás to trochu mrzelo a prozkoumali jsme alespoň okolí. Nevynechali jsme známý vodopád La Fotruna, což byl přelidněný 1km okruh džunglí. I tak to bylo krásné místo. 

Na jednom fóru jsem našel tip na hezký neoficiální trek údolím, které pokračovalo proti směru vodopádu. Na mapy.cz byla cesta, tak jsme vyrazili na "neofciální procházku". Prolezli jsme skrz dvě brány a ocitli se v údolí džungle, kde protékala řeka tekoucí k vodopádu La Fortuna. Vydali jsme se asi 2km proti proudu - místy až po pás ve vodě - a s husí kůží po celém těle objevili krásné oázy se skalami, malými vodopády a úžasná místa plná života.

NO CERRO CHATO

Další den jsme vyrazili na starší, menší vulkán Cerro Chato. Jeho jádro je již zatopené podivně zapáchající teplou a zelenou vodou uprostřed džungle. Nahoru vede neoficiální (na mapy.cz) stezký, ktera protíná resort hotelu, takže po nás chtěli za překročení jejich pozemku 25$! Dostali jsme náramky s nápisem "No Cerro Chato" a vydali se vstříc cestě pralesem, kde končí dosah našich pojištění.

Stezka vedla zvláštním korytem skrz džungli. Takže bylo dobré držet se někde někde na okraji a kontrolovat hromady uvíznutých hadů na dně koryta. Bylo to opravdu náročné a postupovali jsme pomalu. Nevzdali jsme to a po 3h jsme se ocitli na okraji vulkánu. Čekala nás ještě cesta dolů k jezeru, kde jsme dali pauzu a nabrali síly na zpáteční výpravu. Mazlavé a klouzavé bahýnko jsme měli úplně všude, takže jsme se před zavoláním UBERu museli vyprat v místní řece! Zážitek to byl nezapomenutlný.

MONTEVERDE A OKOLÍ

Dál jsme vyrazili přes jezero Arenal, projeli hory Tilaránu a sjeli do městečka Santa Elena v oblasti Monteverde - . Santa Elena je skvělý výchozí bod pro výlety po okolních horách. Jsou zde značené, placené i neoficální treky skrze divokou džungli a deštně pralesy. Kdo se nebojí, uvidí zde toho hodně. 

VODOPÁDY EL TIGRE

Úžasný okruh nedaleko Santa Elena byl trek cca 16km deštným pralese, který měl z části značenou stezku a pár záchytných bodů. Byl to okruh po provazových mostech lemovanými vodopády. Než jsme přešli celé údolí El Tigre Waterfalls, tak byl skoro večer. Stálo to za to. Byl jsem nakonec i rád, že jsme potkali více zvířecích obyvatelů pralesa než turistů. Bylo to zde poprvé, co jsme ochutnali atmosféru skutečného deštného pralesa. Žádný signál, žádna jistota. Prostě si jen užít ty momenty, kdy tě strach drží ve stoprocetnní bdělosti. 

FIKUS TREE BRIDGE

V centru městečka Santa Elena je možné najít úžasný "most" z Fíkusu. Trochu jsme si přivstali a počkali na správné světlo procházející hlubokým údolím. Toto místo má svoje kouzlo. Příroda opět ukazuje, že hranice neexistují.

GIANT FIKUS TREE

Další nepřehlednutelným místem je obrovský Fíkus, který vytvořil naprosto perfektní žebřík. Lze se tak celkem  jednoduše v kmeni stromu dostat do vrchních vrstev džungle (cca 40m) a pozorovat život okolo. Jenže... Všude ostatné dráty, upozornění na fotopasti a pár zoufalců u zabetonovaného vchodu. No když už jsme tam byli. Obešli jsme ohradu z druhé strany, přes batoh přelezli vysoký plot z ostnatého drátu a vydali se přímo ke stromu. Všechny fotopasti byly na hlavních přístupových cestách, a tak jsme udělali dobře, když jsme si vytvořili svou. Po pádu nějakáho dobrodruha z Ameriky to celé zavřeli a 3m vysoko v kmeni stromu vytvořili betonovou přepážku. I přesto bylo možné oblézt a pokochat se. 

MONTEZUMA

Monteverde opuštíme zhruba po týdnu a přes Puntarenas se trajektem vydáváme na jižní část poostrova Nicoya Peninsula. Plánujeme navštívit oblasti jako Montezuma, Santa Teresa, či Cabuya, kde jsme si skvěle zaserfovali. Montezuma je malá hippie vesička daleko od velkých měst. Panuje zde opravdu pohodová atmosféra. Vodopády, pralesy, mini ostrovy, pláže se skvělými vlnami... Vše je v dosahu několika minut na skútru. Shlédli jsme zde první tornádo v životě, užili tropickou bouři a krásné východy Slunce. Další místo, kde bych si uměl představit zústat déle.

Z Montezumi se přesunujeme přes Cobáno do vesničky Santa Teresa. Nekonečné pláže s divokými přílivy Tichého oceánu, nabízely nespočet možností, kde si počkat na tu správnou vlnu. 

Po několika dnech úmorného serfování, se stejnou cestu vydáváme po západním pobřeží přes město Jacó, Quepos, Uvita dál po pobřeží Tichého oceánu.

UVITA 

Uvita je malé město s národním parkem Marino Ballena, který je přístupný především z pláže. My jsme tuto destinaci navštívili, protože zde mezi přílivem a odlivem vylézá z moře ostrov ve tvaru velrybího ocasu - známý jako "Whale tail island". Místo je to pravdu krásné. Dlouhé pískové vše zrcadlící pláže, papoušci a krásné zákoutí Vám nabídnou místo s přímořskou atmosférou. Západ nám sice nedopadl, ale i tak to byla super procházka, místy po kolena ve vodě. 

Nedaleko se daly najít pláže na surfování se stálými a rychlými vlnami z otevřeného oceánu. Dostali jsme odsud i nedaleko vesnice Platanillo, kde jsme měli možnost vidět sílu vody řeky Rio Barú.

RIVAS - CLOUD BRIDGE NATIONAL PARK

Z Uvity jsme vyrazili na poslední část cesty. Čekalo na nás celé patro rodinného domu (za 15$/noc) v městečku Rivas. Skvělý výchozí bod na treky o okolí. Měli jsme zde v plánu navštívit nejvyšší horu Kostariky - hora Chirripó, ale bylo nutné se registrovat několik měsíců předem, což nás vůbec nenapadlo. Celkově to trochu zavánělo birokratický z poloviny nefungujícím byznysem, který si z toho Kostarická vláda chytře udělala. Nejvyšší bod jsme pustili z hlavy a vychutnali si krásnou přírodu okolních kopců národního parku Chirripó.

Nejvíce mě oslovil Cloud bridge national park. Krásný okruh po strmých cestičkách v děštném pralese plného havěti pohybující se kolem. Člověk zde pochopí, že odevzdává svůj život do rukou vyšší moci. 

NAYUACA VODOPÁD - ZÁVOD SE SVĚTLEM

Výchozím bodem pro návštěvu tohoto místa bylo městečko Uvita. Přemluvili jsme se vstávat po třetí hodině ranní a vydali se na 1h cestu atuobusem. První jsme stály před vchodem okruhu, kde jsou hlavní atrakcí vodopády Nayuaca catarata. Od vstupní budovy a poplatku 30$ nás čekala hezká 8km rozcvička a to co nejrychleji. Bylo vyloženě nutná předběhnout skupiny turistů vezoucích se na koních/off roady a užít nádheru tohoto místa bez lidské přítomnosti... 

Povedlo se. Po několika kolapsech v úmorně těžkém vzduchu džungle jsme dorazili na místo a na pár okamžiků "zkameněli". Nádhera, síla, nespoutanost vody, kterou jsem v životě neviděl. Dvoustupňový vodopád, který chrlil vodu 300m do dály v caňonu pod ním. Focení tak nebylo snadné, ale myslím, že jsem přivezl kvalitní materiál! 

ZÁVĚR CESTY

AUTOBUSEM DO SAN JOSÉ - LETADLEM DO PANAMA CITY - PAŘÍŽ - BERLÍN

Vyjeli jsme z města San Isidro de General časně z rána. Teplota na startu byla klasicky dusných necelých 30°C. Na cestě trvající 3,5h jsme nastoupali přes 2500m, vystřídali celkem 6 druhů počasí a nakonec ochutnuli teplotu 2°C v nadmořské výšce téměř stejné, jako měla nejvyšší hora. Přespali jsme v San José nedaleko letiště a druhý den letěli do Panama City.

PÁR FOTEK Z TELEFONŮ