Nikaragua

30 DNÍ | PŘES 1300 km | PRVNÍ POTYČKA | NADHERNÁ DIVOČINA

Síla přirody vs. člověk a jeho bordel...

Po rychlém přejezdu západní části Kostariky jsme se vydali vstříc Nikaragui. Včetně okruhu po západní části této země nás čekalo 14 dní dobrovolničení v nádherných horách Muy Muy.

Byla to jízda plná zvratů a nečekaných setkání. Už zde nebylo tak bezpečno jako v Panamě, ale i tak jsme se tím prokousali a užili si skvělé časy.

V Nikaragui jsem měl tu čest poprvé nahlédnout do nitra Země. Zase jsem si uvědomil, jakou má příroda sílu. Vše má v rukou, a až nás bude mít dost, poradí si s námi... Už 15 km od jádra vulkánu jsem cítil teplý sířičitý smrad vycházející skrze zem.

PLÁŽ EL POPOYO

Z Ometepe jsme vyrazili super pomalým trajektem. V Rivas nakoupili zásoby a vydali se na 35km dlouhou a prašnou cestu na známé pláže s nádherným západem.

Byla to malá vesnička Popoyo desítky metrů od pláže. Pár místních a amíků, co jezdili na kraji útesu na 4-5m vlnách.  Jinak krásná dlouhá pláž bez lidí, na kterou se o útes rozbíjely vlny a zpomalily break. Výborný spot na serfování, na kterém jsme si připsali další zvládnuté vlny. I přes několik skoro utonutí, setkání se žraloky a rejnoky, odřenin od útesú a vysušenou kůži, jsme se po 4 dnech vydali dál. Znovu jsme museli do Rivas, autobusem do Granady a pak nás čekal první pohled do vroucí lávy vulkánu Masaya.

Skvělé místo, pohodová atmosféra, jen žádný obchod, pitná voda ani pořádná doprava... příště s dodávkou. V době, kdy jsme tam byli měli dováženou vodu v barelech sotva na pití a vaření. Spodní voda smíchaná s mořskou byla k čištění zubů vskutku žážitkem.

PŘEKROČENÍ HRANIC KOSTARIKA - NIKARAGUA

Hledal jsem opravdu všude a dle nejnovějších zpráv o covidu nebyl potřeba žádný test při překročení hranic CR - NI. Ještě den před tím jsem to kontroloval. První osoba, kterou jsme na hranicích potkali, se k té pandamii hned hlásil a chtěl vidět mezinírodní očkovací průkazy. Kolegyně z německa je zdravotní sestra, takže je očkovaná snad na všechno, ale já jsem si jen nechal poctivě a nečitelně vyplnit průkaz od paní doktorky. S mým přesvědčivým výrazem a dvackou za obalem pán (zřejmě) doktor ne-našel, co potřeboval a nechal nás projít. Zaplatili jsme pak pár desítek dolarů za výstupní poplatky a vyrazili dál. Po překročení hranic nás čekal přesun do Rivas, výběr hotovosti a nákup SIM karet. Byl to boj! 

Věci jako veřejná doprava tam moc nefungovaly. Spíše se turisti jedoucí z CR stali terči každého, kdo měl něco pojizdného, kam se vešel batoh. Takže doporučuji předem vysmlouvat cenu (nikdy nebrat toho prvního. V praxi to byl spíš ten 2.-3. řidič, který šel třeba i na půlku a pak ještě na půl) a dokud nejste 100% jisti kolik a komu máte zaplatit, tak nesedejte do auta!

Dojeli jsme do Rivas, kde byly snad všechny dopravní i nedopravní jizdy schopné prostředky na všech druzích cest v absolutně nelogicky uspořádaném městě , kde se stála fronta na jediný bankomat... Trochu mi došlo, že to bude v téhle zemi tak trochu divoký západ. Vybrat nikaragujskou cordóbu ( 10 kč = 16 NIC) a hurá na ostrov Ometepe.

OSTROV OMETEPE

Ostrov je tvořený dvěma vulkány na jezeře. Tyto dva vulkány jsou spojeny úzkou pevninskou šíjí. Patří k největším ostrovům na světě, které leží na jezerech, zároveň je největším ostrovem vulkanického původu ležícím ve sladkovodní vodní ploše. Ostrov je přibližně 31 km dlouhý a 5 až 10 km široký. Jeho půdorys připomíná přesýpací hodiny. Okolo ostrova jsou převážně vydlážděné cesty dlažební zámkovkou, takže je to na skútru nad 80 km/h docela legrace! I tak se dá hezky dojet, kam je třeba.

I přesto, že je to cosi zapsaného v UNESCO, místní jsou zde hovada, na ulici se zabíjí prasata, přejíždí se vyhladovělí psi, všude odpad a výkaly tekoucí do jezera, ve kterém si obstarávají jídlo... Chěli jsme se původně mrknout na vrchol vulkánu, ale nedopadlo to. Musel se sehnat průvodce a když se podařilo, tak nebylo počasí. Třeba příště :)

AKTIVNÍ VULKÁN MASAYA

Z Rivas přes Granadu - což je prý moc hezké místo - jsme přejeli do města Masaya, pojemnovaného podle stejnojmenného vulkánu. Poprvé v životě jsem spatřil díru do Země, odkud byla cítit síra. Človeku pak zase dojde, jak malý je oproti síle Země, po čem to vlastně chodí a že stačí vlastně docela málo, aby to tady začalo celé od znova.

VOLUNTEERING V HORÁCH MUY MUY

Z hor Valle de Anton jsme vyrazili přes Penonomé do Santiaga, kde jsme v hostelu strávili jednu noc, abychom se připravili na několik dní v přírodě. Z Santiaga jsme v pět hodin ráno vyrazili bývalým školním autobusem z USA po garážovém tuning "co dům dal", směrem do Santa Fé. Cascada El Chorillito je nádherný třístupňový vodopád s dechberoucími výhledy. To ovšem neplatí v případě, že místo navštívíte na konci suché sezóny, která se letos vskutku vydařila, a deště se klasicky zpozdily.

LEÓN A AKTIVNÍ VULKÁN TELICA

Z maloměsta Muy Muy jsme se vydali - dost šílenou veřejnou dopravou, přecpanými autobusy bez dveří - s několika přestupy do města León. Je to betovnová džungle, kde je každá ulice stejná. Uspořádání ulic do čtvercových bloků nám v orientaci také moc nepomohly. I přesto, že jsem si po výstupu ukládal GPS souřadnice autobusového nádraží, nikdy jsme jej znovu nenašli bez problému. Probít se jako turista přes všemožné stánky a markety uličkami, kde na zemi umírali psi a bezdomovci, nebylo zrovna jednoduchý úkol. Už při opuštění autobusů se nám "zvedl kufr" ze všudy přítomného smradu. V Nikaragui nefunguje skoro nic, takže když něco splní svůj účel, hodí se to na zem. 

Náš cíl byl jasný. Prozkoumat nádherné okolí plné vulkánů. Další den ráno jsme se vydali na cestu. 4:00 budíček a šílená cesta na nádraží. Čekalo nás ten den přes 40km. Vystoupili jsme v malé vesničce, kde jsme koupili pár plechovek tekutého cukru a vydali se vstříc vulkánu Telica. Už za hranicí vesnice jsme spatřili oblaka síry stoupající ze země, a tak už tam jsme věděli, že ten den bude sranda. 

Žádně značení, žádné ukazatele... prostě mapy.cz offline a hezky po čerchovaných za nosem. Po 2km jsme měnil tričko, po 6 ti jsem už žádné neměl. Není divu, zem byla místy hezky rozpálená, takže bylo teplo a dusnu ze všech stran. Po trochu bloudění, překonávání všemožných ostnatých ohrádek a pár utěků před polodivokými psy, jsme konečně v dálce spatřili okraje Telici a stoupající sirná oblaka, dokonce bylo slyšet i dunivé hřmění jádra vulkánu.

Když jsme dorazili na bod kousek před vulkánem, nemohli jsme uvěřit svým očím. Je to opravdu majestátní kopec plný energie Země. Krásné bylo, že jsme nikoho nepotkali, ani tam, na vrcholu, ani na zpáteční cestě. Byl jsem moc rád, že jsme tenhle spot zasadili do plánu a vše klaplo. 

VULKANICKÉ JEZERO - LAGO DE ASOSOSCA 

Další vybraným bodem na mapě bylo vulkanické jezero Lago de Asososca. Po masáži, kdy nám zfetovaný soused vyhrožoval s kamenem v ruce, když mu nedáme všechno, co máme, a vlastně celá tato služba byla jedním velkým utrpením. Nikdy mi po masáži nebylo hůř než před ní. Opravdu nedoporučuji, využívat jakékoliv služby v nikaragujských maloměstech.

Opět jsme vzali autobus do nedaleké vesnice. Ocitli jsme se uprostřed ničeho středem pozornosti místních pobudů. Sedli jsme do prvního tuktuku a nechali se odvést na poslední zpevněnou cestu poblíž jezera. I tak to bylo hezkých 8km v neutuchajícím vedru, se všemi věcmi, vcelku "záhul" po té skvělé masáži.

Jezero je zvláštní jednou věcí. Je opravdu teplé ( cca 45°C). Je to způsobeno sirnatými plyny, které prostupují skrz půdu. Je to takové termální jezero, téměr bez bublinek. Super, byla možnost se zase po měsíci omýt v teplé vodě! Strávili jsme tam 2 noci a zrelaxovali těla i mysl od městského ruchu nehezkého města León.

DLOUHÝ PŘEJEZD NA HRANICE KOSTARIKY

Už jsme toho města a této části Nikaragui měli dost. I čas se nám krátil a čekala nás další - ta delší, závěrečná - část Kostariky. Rozhodli jsme se to risknout a zkusit přejet 3/4 Nikaragui za jeden den. Byl to opravdu náročný přesun, bez nějakého plánování a informací předem zjištěných... Další perla byla, že jsme se potřebovali dostat na ne příliš známý hraniční přechod Los Chilles. Dopadlo to dobře, jen nás k večeru stihly šílené deště. V San Carlos jsme vyhrkaní z nerovných cest čekali ještě 2h na "šichťák" do osady La Esperanza, kde jsme měli strávit noc před překročením hranic. 

Fajn místo, hostitelka z Německa a ubytko na soukromé zahradě za 12$ na noc. Dostali jsme i snídani čerstvého ovoce ze zahrady (asi za 30Kč). Ještě před hranicemi se nás řidič upraveného offroad autobusu zeptal, zda chceme oficiálně, či ne a ukázal na cestu v kukuřičném poli, kde byly stovky lidí kračejíc vstříc Kostarice. Easy. Přechod hranic byl v pořádku. Zaplatit Nikaragui za opuštění, Kostarice za vstup, zhltat všechno ovoce těsně před skenerem (pašování ovoce mezi těmito státy není povoleno) a hurá do La fortuna.