TripStřední Amerikou

Cesta Střední Amerikou

CESTOVÁNÍ

1/27/2024

90 DNÍ | PŘES 4000km | s 40L BATOHEM

Už nějakou dobu jsem přemýšlel nad šíleností, která by zastavila mou stereotypní kaši všedního života. No a události vedly k tomu, že jsem v prosinci 2022 koupil se svojí kamarádkou z Německa letenky přímo do Panamy.

výprava za oceán s příručním zavazadlem...

Na Opodo jsme sehnali zpáteční letenky za 8000 Kč s odletem z Berlína a jedním přestupem v Amsterdamu, ale s pouze s příručním zavazadlem, což se z počátku nezdál být takový problém...

Super! První kroky k uskutečnění této cesty byly jisté. Střední Ameriku jsem volil proto, že je tam spousta míst, která svým geologickým profilem v Evropě nenajdeme, 30° C skoro celý rok a španělsky mluvící společnost lidí, kteří až tak moc nikam neženou.

Rád jsem se podíval do tak odlišné země. Nejenom zvědavost, ale i ta představa v takovém podnebí jednou zůstat déle než pár měsíců mě velice lákala.

V následujících větách se pokusím vypsat příběhy z lokalit, co ve mě zanechaly nejsilnější vzpomínky. Není možné popsat všechny emoce. Situace a nové zážitky se na nás v hojném počtu valily každým krokem.

NECHŤ PŘÍPRAVY ZAPOČNOU...

Podařilo se mi nacpat 17 kg základních věcí do batohu téměř rozměrů příručního zavazadla (jen o 3 cm většího), než udává společnost KLM (55 x 25 x 35) a jedné ledvinky (40 x 30 x 15). Komplet zavazadla by neměla překročit váhu 12 kg, neměla by obsahovat nebezpečné předměty (např. nužky na nechty), kartuše....aj. Bude to problém?

Tím začala dobrodružství a odhodlání tvářit se při kontrolách na letištích přesvědčivě a důvěryhodně. (Btw. nebyl s tím za celou dobu jediný problém). Zde je seznam věcí, které jsem sbalil a co šlo nacpal do vakuového pytle. 4x tričko, 4x spodní prádlo, koupelna, vařič, 1l nádoba na vaření, stan, spacák, nafukovací karimatka, pončo, čelovka, filtr na vodu, kompletní kabely, baterie a foto vybavení s 2 objektivy, laptop 13", všechny papíry, plány a mapy. Nesmím opomenout horolezecké sandály s ustřiženým páskem, co býval přes patu. Už doma jsem věděl, že bude v džungli během dešťové sezony docela legrace. Trochu mě děsila i teplota od 3000 metrů nad mořem, která se k ránu dotýkala bodu mrazu.

Bylo na čase poznávat Panamu od obrazovky počítače a vysávat potřebné informace z internetu jako už dlouho ne. Termín se blížil a pomalu mi docházelo, že z toho už nevycouvám. Začal jsem řešit technickou stránku věci. Kde budeme, co tam budeme, jak dlouho to bude a co od toho oba očekáváme. Učit se španělsky, zjistit jak to všechno "všední", co tu máme na dosah, funguje v části světa jakým Střední Amerika je. Našli jsme si každý pár lokalit, které stály za shlédnutí, a já se pokusil vytvořit smysluplný roadtrip, kde budeme předem tušit alespoň základní věci, jako kde spát, jak se tam dostat, co pít a jíst. Celý plán jsem měl uložený na 4 místech, vytisknutý a přizpůsobený tak, aby fungoval offline.

CESTA ZAČALA 26.3.2023

Aby to nešlo tak lehce, byla v Německu na den našeho startu vyhlášena celostátní stávka dopravy, postihující i některé lety. 48 hodin před startem jsme z aerolinek nedostali, zda letadlo z Berlína odletí nebo ne. Podle nich to bylo 50/50. Tak jsme nelenili a pro jistotu vyrazili Flixbusem z Drážďan do Amsterdamu a nasedli na letadlo přímo do Panamy. Let trval kolem 11 hodin. Bez větších problémů a s pomocí aplikace UBER jsme za pár okamžiků od opuštění letiště byli v panamském hotelu.

Čekalo nás více než 4000 km po rozpáleném asfaltu, prašných cestách, bahnitých úsecích a strmých suťoviskách. Cesta, na kterou jsme se vydali vstříc nepředvídatelným situacím plným adrenalinu. Začali jsme v Panamě City a pokračovali po Panamerice nahoru. Nevynechali jsme lokality jako Valle de Anton, Santa Catalina, Santa Fe, Boquete, Bocas del Toro.

Poté jsme překročili hranice PA / CR a projeli východní karibskou část Kostariky. Přes hlavní město San José jsme se vydali vstříc Nikaragui. Na hranicích kontrola očkování proti covidu - samozřejmě nemám. Nicméně s plně a poctivě vyplněným mezinárodním očkovacím průkazem, který mi paní doktorka na mé doporučení vyplnila velice hezky a nečitelně, jsem neměl problém. Pán totiž ani nevěděl, co hledá. Nervy tam samozřejmě byly, protože kontrola - dle "nejnovějších" informací od vlády, která tento požadavek měnila - být neměla... Ale co už. Dvaceti dolárek strčený za obalem průkazů vše ujasnil 😄

Hurá do Nikaragui. Malá zastávka na ostrově Ometepe, brutální surf na Atlantiku, pohled do aktivních vulkánů, Jungle a hory oblasti Muy Muy, volunteering a život v džungli... Byla to jízda plná zklamání a nadšení. Adrenalinu a uvědomění. Prostě tak, jak by to na cestách mělo být.

Po 4 týdnech jsme překročili hranice NI / CR na východní části. Čekala nás poslední část cesty. Okruch po Kostarice. Začalo to v La Fortuna, kde jsem v autobuse mířícím od hranic přišel o všechny karty. OP, oba ŘP, platební karty, karta pojištění... I v tak "moderní" zemi, jakou Kostarika je, bezkontaktní platební babiši jen tak nepotkáte, a tak to bylo všechno ještě zajímavější.

Po La Fortuna jsme prošli krásné hory Monteverde, nedotčené deštné pralesy, dále jižní poloostrov s vesničkami jako jsou Montezuma, Santa Elena, které skrývají stovky skvělých surf spotů. Východní pobřeží s Tichým oceánem, San Isidro a horským městečkem Rivas. Zpátky do San José, kde čekalo letadlo do Panama city odkud jsme druhý den vyrazili směrem do Evropy, přes Paříž do Berlína.

Byla to jízda. Po těch letech, kdy nás drželi doma, po těch letech, co jsem stál na místě a pracoval do úmoru... Jsem rád, že jsem to zvládl, že jsme to oba zvládli a vrátili se domů poměrně zdraví, naplnění dobrodružstvím a zážitky, které se zaryly hodně hluboko do paměti.

Díky za parťáka, co to se mnou všechno vydržel. Díky všem, kteří mě jakkoliv podpořili.